Pondělí 15.12.2014

V pátek 19.12. nebudou Tlapičky v knihovně a tak holky se sešly v pondělí v Radničním sklípku.Já jsem,bohužel,byla nemocná,nechtěla jsem na ně před Vánocemi naprskat nějaké viry :-)))Doufám,že Gita něco nafotila,zatím dávám fotky z dvou babinců,na kterých jsme šily koule na stromeček..
Dnes mi přišel krásný mail od Slávky .Moc mě to potěšilo i dojalo.Díky holky za vaši společnost,je mi mezi vámi moc dobře !!!

 

Dopis od Slávky:
Ahoj Mirko, moc nás mrzelo, že Tě sklátila rýma a nemohla jsi s námi pobýt.
Kolem akce byl trochu šum, neboť část tvrdila že jsme se měly sejít ve čtyři, část v půl páté, ale to bylo pochopitelně fuk. Vendulka se chtěla usadit dole v hospodě, že prý by tam také nebylo zle, ale my první dorazivší jsme byly Gitou usazeny u nich v kanceláři. Začaly jsme tam donášet stoly, židle a když některé špitly, že Dáša říkala něco o posezení u stromků na sále, Gituš zabodovala a sdělila, že světla na sále se rozsvěcí strašně dlouho, že se tam vlastně vůbec nesmí a že určitě se nám bude líbit u nich v kanceláři. Všechny papíry co byly rozložené na stole (nejvíce jich bylo Dáši) hezky neúhledně přehodila na jednu hromadu k oknu a to už jako "kancelářská" jsem tušila, že začíná být zle. Pan Fencl z Intusu nenápadně zatelefonoval Dáše, která byla ještě někde na cestách, ale stejně už bylo pro Dášu a její lejstra pozdě - ano, měly jsme být na sále. Stoly a židle se začaly přenášet zpět, bylo kolem toho spousta veselí a dohadování.
Úkol přijít na krku s vlastnoručně vyrobenými korály splnila pouze Eva  Martínková z Litvínova a byly fakt originální, moc se mně líbily. My ostatní jsme většinou koukaly vyjeveně, neboť jsme úkol nějak nezaregistrovaly, některé se přiznaly, že nestihly, no znáš to.
 Myslím, že až na Kamilu z hor dorazily všechny a pochopitelně vůdce smečky scházela.  Byla spousta cukroví, i slané mňamky, vínečko, vyměňovaly se recepty.
 Já byla plná z dojmů z výsledku mé preventivní prohlídky - neboť se svou vyzáblou figurou mám tak vysoký cholesterol, že mě pan doktor ubezpečil že není jiné východisko než prášky (odmítla jsem) a že mám tak nízký tlak, že se vůbec diví, jak jsem tam mohla dojít a že mně s ohledem na nízký tlak odumírá mnoho mozkových buněk. Domů jsem se doplazila jak spráskaný pes před smrtí, ale další den jsem už z toho měla veselou historku z natáčení, nemám sklerózu, ale nízký tlak. Holt ten jeden krajíček chleba s máslem co mívám k večeři k misce se zeleninou už budu jíst suchý a zkusím občas vypít hrnek vody na zvýšení tlaku. To by bylo, abych do půl roku neměla hodnoty jako třicítka.

 Dárky jsme si dávaly nahoře u našeho stromečku, některé byly opravdu povedené a moc hezké, i jsem zazpívaly koledy a my statečné i zarecitovaly Ježíškovi, jako poděkování.

Bylo to opravdu moc hezké. My poslední jsme odcházely kolem 7. hodiny, Dáša trvala na tom, že nádobí si umyje sama, takže jsme odpluly bez pocákaných svetrů.
Je to především Tvoje velká zásluha, že jsme se tak kolem jehel a nití daly dohromady a jsme spolu rády, moc jsme na Tebe myslely a přejeme Ti, aby byla celá Tvoje rodina příští rok zdravá, měli jste radost z Adélky a Tvoje velké trápení, abys taky dokázala zvládat.
 Hezké Vánoce Slávka za všechny
Z toho krásného dopisu jsem byla  naměkko ,udělal mi velkou radost.
Teta Dana mi ráno přinesla dárečky,děkuji moc,Ježíšku :-)) Ty perníčky od Věrky jsou neskutečné !!!!
Díky všem  a krásné Vánoce