pátek 12. listopadu 2021

10.výročí Tlapiček

 

V mosteckém e-deníku vyšel článek o desátém výročí Tlapiček.Článek nešel celý otevřít,v tištěné verzi nebyl ani ťuk,tak jsem si koupila předplatné na týden.to jsou kšefty...

Zdroj: https://mostecky.denik.cz/lide-odvedle/patchwork-klub-litvinov-20211111. 

V úterý nás navštívil Martin Vokurka z Mosteckého deníku...

 









/LIDÉ ODVEDLE/ Od vzniku Patchwork klubu Litvínov uplynulo v říjnu deset let.
Šikovné ženy v čele se zakladatelkou Miroslavou Kimlovou vytvářejí krásná dílka i přátelskou atmosféru.

V uspěchaném světě působí tahle činnost jako balzám pro duši. V kavárně litvínovské Sokolovny sedí u stolu desítka žen a šijí. Přesněji řečeno dělají patchwork - spojují kousky látek, čímž vznikají textilní dekorace, hračky i věci denní potřeby. Ženy u toho pijí kávu nebo čaj, diskutují, vyměňují si vzory, smějí se, relaxují a šíří kolem sebe dobrou náladu. Podobné sešlosti se kdysi odehrávaly po zimních večerech v zapadlých chaloupkách, kde skupinky sousedek trávily čas ručními pracemi. „Patchwork je i komunitní záležitost, něco jako bylo dříve draní peří,“ vysvětluje zakladatelka Patchwork klubu Litvínov Miroslava Kimlová, bývalá zubní lékařka, která je po čtyřicetileté službě v ordinaci od ledna v důchodu.
Patchwork spojuje odpradávna zejména ženy všech sociálních skupin po celém světě. Důležitou roli sehrál i při osídlování severní Ameriky, kde byl nedostatek látek, a proto ženy prvních farmářů začaly šít společně deky a nové oblečení ze zbytků různých tkanin a ze starých oděvů.

Právě v amerických filmech zaujaly zakladatelku litvínovského klubu patchworkové deky. Nebyla to náhoda. Miroslava Kimlová už odmalinka šila, háčkovala, pletla a vše okukovala od maminky, tety a babičky. Když ji něco z ručních prací zaujalo v časopisech, tak si to vystřihávala a zkoušela doma metodou pokus omyl. Zubařkou se stala nejen kvůli tomu, že chtěla dělat medicínu, ale aby zároveň pracovala rukama.

Kdyby kronikář sepisoval zrod litvínovského klubu, jistě by neopomněl zmínit rok 2006, kdy zručná zubní lékařka začala jezdit na patchworkové kurzy do Prahy, kde se naučila základy této techniky. Poté pravidelně navštěvovala pražský Bohemia Patchwork klub, kde získávala zkušenosti od patchworkářek z celých Čech. První výstavu svých dek měla v srpnu 2011 v litvínovské Galerii Radniční sklípek, kde školám a veřejnosti představila také výrobní postupy. Shodou okolností se v září téhož roku otevřela v Litvínově po rekonstrukci komunitní městská knihovna, ve které Miroslava Klimová začala učit jednotlivé techniky patchworku další ženy, aby nemusely jezdit do Prahy. Ke kamarádkám se postupně přidávaly další zájemkyně a do knihovny chodily i s paličkářkami. Některé patchworkářky časem odešly, jiné se vracely, a klub se udržel. Dnes tvoří jeho aktivní jádro přibližně dvanáct patchworkářek a nejsou to už žádné začátečnice. „Teď se učím já od nich, protože jsou všechny moc šikovné,“ říká zakladatelka klubu.

Ženy se v poslední době scházejí každé úterý v kavárně a čekají na zlepšení hygienické situace, aby se mohly po covidu opět vrátit do knihovny a sdílet prostory se čtenáři a dalšími zájmovými skupinami.

Patchwork ani během pandemie neztratil na své popularitě. Jeho výhodou je, že člověk nemusí být nadaný a mít speciální šicí stroj a extra náčiní, které v nových sériích neustále chrlí globální textilní průmysl. Pro začátek stačí sada jehel a kousky různých látek, případně jednoduchý šicí stroj s předním stehem. „Úžasné je, že když jsme začínaly a šily na kurzu stejný vzor, každá přikrývka dopadla jinak, protože co žena, to jiné vidění barev a jiný styl. I když deset žen šije stejnou věc, pokaždé je jiná,“ poodhaluje tajemství krásy patchworku Miroslava Kimlová.

Dříve byla tato technika využívána po celém světě zejména pro praktické účely, dnes je to mnohdy hlavně zábava a odpočinek. Týká se to i ostatních drobných ručních prací, jako je třeba šití panenek, vyšívání či slow stitching. Výjimečnost patchworku spočívá v tom, že se při něm dá využít všechno, co je doma při ruce, a že výrobky nejsou jen pro okrasu, ale slouží jako užitné předměty do kuchyně či ložnice. Jak říká Miroslava Kimlová: paličkovaná krajka vás sice potěší, ale nezahřeje, jako když se přikryjete patchworkovou dekou. Velmi rozšířené jsou také v Japonsku, kde rovněž vznikají nové pomůcky a aplikace. Dnes je patchwork zároveň i výtvarné umění a součást módy, což se týká například dámských kabátků nebo kabelek. Princip je všude stejný – spojování kousků různých látek do větší plochy, z níž se s použitím dalších metod (quilt) dají vyrobit vatelínem zateplené přikrývky či oděvy.

Litvínovské patchworkářky měly nedávno výstavu na městském zámku a pravidelně se účastní dobročinné výroby veselých polštářků pro dětské pacienty s onkologickým onemocněním. Klub jednou ročně pořádá dílničku pro veřejnost a svá dílka prezentuje na velikonoční a vánoční výstavě. Nyní ženy v klubu vytvářejí z látek vánoční ozdoby ve tvaru hub. Uvidíte je na jednom ze stromečků v adventní expozici litvínovského zámku.

Co je patchwork?
Sešívání barevných kousků látek, při kterém vznikají různé geometrické vzory. Touto textilní technikou vznikají například deky, povlečení, ubrusy, závěsy, chňapky na pečení, polštáře, hračky, oděvy, kabelky či užité umění. Patchwork doplněný o prostřední výplň a spodní jednobarevnou vrstvu se označuje jako quilt.
Zdroj: https://mostecky.denik.cz/lide-odvedle/patchwork-klub-litvinov-20211111