V mosteckém e-deníku vyšel článek o desátém výročí Tlapiček.Článek
nešel celý otevřít,v tištěné verzi nebyl ani ťuk,tak jsem si koupila
předplatné na týden.to jsou kšefty...
Zdroj: https://mostecky.denik.cz/lide-odvedle/patchwork-klub-litvinov-20211111.
V úterý nás navštívil Martin Vokurka z Mosteckého deníku...
/LIDÉ ODVEDLE/ Od vzniku Patchwork klubu Litvínov uplynulo v říjnu deset let. Šikovné ženy v čele se zakladatelkou Miroslavou Kimlovou vytvářejí krásná dílka i přátelskou atmosféru.
V
uspěchaném světě působí tahle činnost jako balzám pro duši. V kavárně
litvínovské Sokolovny sedí u stolu desítka žen a šijí. Přesněji řečeno
dělají patchwork - spojují kousky látek, čímž vznikají textilní
dekorace, hračky i věci denní potřeby. Ženy u toho pijí kávu nebo čaj,
diskutují, vyměňují si vzory, smějí se, relaxují a šíří kolem sebe
dobrou náladu. Podobné sešlosti se kdysi odehrávaly po zimních večerech v
zapadlých chaloupkách, kde skupinky sousedek trávily čas ručními
pracemi. „Patchwork je i komunitní záležitost, něco jako bylo dříve
draní peří,“ vysvětluje zakladatelka Patchwork klubu Litvínov Miroslava
Kimlová, bývalá zubní lékařka, která je po čtyřicetileté službě v
ordinaci od ledna v důchodu.
Patchwork spojuje odpradávna zejména
ženy všech sociálních skupin po celém světě. Důležitou roli sehrál i při
osídlování severní Ameriky, kde byl nedostatek látek, a proto ženy
prvních farmářů začaly šít společně deky a nové oblečení ze zbytků
různých tkanin a ze starých oděvů.
Právě v amerických filmech
zaujaly zakladatelku litvínovského klubu patchworkové deky. Nebyla to
náhoda. Miroslava Kimlová už odmalinka šila, háčkovala, pletla a vše
okukovala od maminky, tety a babičky. Když ji něco z ručních prací
zaujalo v časopisech, tak si to vystřihávala a zkoušela doma metodou
pokus omyl. Zubařkou se stala nejen kvůli tomu, že chtěla dělat
medicínu, ale aby zároveň pracovala rukama.
Kdyby kronikář
sepisoval zrod litvínovského klubu, jistě by neopomněl zmínit rok 2006,
kdy zručná zubní lékařka začala jezdit na patchworkové kurzy do Prahy,
kde se naučila základy této techniky. Poté pravidelně navštěvovala
pražský Bohemia Patchwork klub, kde získávala zkušenosti od
patchworkářek z celých Čech. První výstavu svých dek měla v srpnu 2011 v
litvínovské Galerii Radniční sklípek, kde školám a veřejnosti
představila také výrobní postupy. Shodou okolností se v září téhož roku
otevřela v Litvínově po rekonstrukci komunitní městská knihovna, ve
které Miroslava Klimová začala učit jednotlivé techniky patchworku další
ženy, aby nemusely jezdit do Prahy. Ke kamarádkám se postupně přidávaly
další zájemkyně a do knihovny chodily i s paličkářkami. Některé
patchworkářky časem odešly, jiné se vracely, a klub se udržel. Dnes
tvoří jeho aktivní jádro přibližně dvanáct patchworkářek a nejsou to už
žádné začátečnice. „Teď se učím já od nich, protože jsou všechny moc
šikovné,“ říká zakladatelka klubu.
Ženy se v poslední době
scházejí každé úterý v kavárně a čekají na zlepšení hygienické situace,
aby se mohly po covidu opět vrátit do knihovny a sdílet prostory se
čtenáři a dalšími zájmovými skupinami.
Patchwork ani během
pandemie neztratil na své popularitě. Jeho výhodou je, že člověk nemusí
být nadaný a mít speciální šicí stroj a extra náčiní, které v nových
sériích neustále chrlí globální textilní průmysl. Pro začátek stačí sada
jehel a kousky různých látek, případně jednoduchý šicí stroj s předním
stehem. „Úžasné je, že když jsme začínaly a šily na kurzu stejný vzor,
každá přikrývka dopadla jinak, protože co žena, to jiné vidění barev a
jiný styl. I když deset žen šije stejnou věc, pokaždé je jiná,“
poodhaluje tajemství krásy patchworku Miroslava Kimlová.
Dříve
byla tato technika využívána po celém světě zejména pro praktické účely,
dnes je to mnohdy hlavně zábava a odpočinek. Týká se to i ostatních
drobných ručních prací, jako je třeba šití panenek, vyšívání či slow
stitching. Výjimečnost patchworku spočívá v tom, že se při něm dá využít
všechno, co je doma při ruce, a že výrobky nejsou jen pro okrasu, ale
slouží jako užitné předměty do kuchyně či ložnice. Jak říká Miroslava
Kimlová: paličkovaná krajka vás sice potěší, ale nezahřeje, jako když se
přikryjete patchworkovou dekou. Velmi rozšířené jsou také v Japonsku,
kde rovněž vznikají nové pomůcky a aplikace. Dnes je patchwork zároveň i
výtvarné umění a součást módy, což se týká například dámských kabátků
nebo kabelek. Princip je všude stejný – spojování kousků různých látek
do větší plochy, z níž se s použitím dalších metod (quilt) dají vyrobit
vatelínem zateplené přikrývky či oděvy.
Litvínovské patchworkářky
měly nedávno výstavu na městském zámku a pravidelně se účastní
dobročinné výroby veselých polštářků pro dětské pacienty s onkologickým
onemocněním. Klub jednou ročně pořádá dílničku pro veřejnost a svá dílka
prezentuje na velikonoční a vánoční výstavě. Nyní ženy v klubu
vytvářejí z látek vánoční ozdoby ve tvaru hub. Uvidíte je na jednom ze
stromečků v adventní expozici litvínovského zámku.
Co je patchwork?
Sešívání
barevných kousků látek, při kterém vznikají různé geometrické vzory.
Touto textilní technikou vznikají například deky, povlečení, ubrusy,
závěsy, chňapky na pečení, polštáře, hračky, oděvy, kabelky či užité
umění. Patchwork doplněný o prostřední výplň a spodní jednobarevnou
vrstvu se označuje jako quilt.
Zdroj: https://mostecky.denik.cz/lide-odvedle/patchwork-klub-litvinov-20211111